článek o MFTR od historie po trail v RK CZ

MFTR (Mezinárodní Field Trial Retrieverů)

Předkem retrieverů je pravděpodobně novofundlandský pes (St. John´s Newfoundland) a Lesser labrador. Název retrívr však vznikl mnohem dříve, než existovalo plemeno retriever – bylo to označení pro každého loveckého psa, který přinášel ulovenou zvěř. Na Newfoundlandu (nachází se u břehů dnešní Kanady) žily dva typy psů, velcí a silní novofundlandští psi s dlouhou srstí a malí novofundlandští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Psi žijící v tomto postředí museli být otužilí, houževnatí, s mimořádně kladným vztahem k vodě. Jejich vynikající schopnost aportování zaujala anglické lovce, kteří sem přijížděli na lov kachen.

V roce 1830 si Walter Francis Scott, vévoda z Buccleuchu, vášnivý lovec, dovezl domů – do Skotska šikovného psa z ostrova Newfoundland. Pes nebyl sice žádný manekýn, ale byl velmi chytrý, přátelský a hlavně bezkonkurenčně ochotně nosil ulovenou zvěř.

Velice podobný nápad měl o něco poději i hrabě z Malmesburry, taktéž lovec duší i tělem, který si přivezl z newfoundlandské oblasti taky jakési vořechy, kteří byli jedineční v přinášení kachen. Tyto vořechy začal chovat na svém hrabství Heron Court i pro své přátele, protože „byli experti přinášení vodního ptactva, měli ocas jako vydra, kterým skvěle kormidlovali a jejich hustý kožíšek odpuzoval vodu, jakoby byl napuštěn olejem“

Fotka labradora z roku 1925

Ve Velké Británii pak našli tito psi významné uplatnění v myslivosti. Již jako retrieveři se rozšířili nejen dále do Evropy, ale vrátili se i zpět do Ameriky. Návrat do USA významně ovlivnil další vývoj jejich upotřebitelnosti i výcviku. V první polovině 20. století se oblast velkých kanadsko-amerických jezer vyznačovala obrovským množstvím divokých hus a kachen. Tehdy probíhal lov tohoto neulovitelného množství vodní pernaté tak, že lovci platili pouze za ty ulovené kusy, které si skutečně odváželi domů. Kolik poraněných a nedohledaných kusů zůstalo na místě tehdy nikoho nijak nezajímalo. Při tomto způsobu lovu bylo časem dosaženo výrazného poklesu stavu divokého vodního ptactva. Bylo tedy nutno změnit systém lovu a plateb za ulovené kusy. Započalo se tím, že lovci platili za každého ptáka, kterého zasáhli. Tento nový způsob placení za úlovek přiměl Američany k tomu, aby začali používat psy, kteří by byli schopni efektivně přinést co největší možné množství ulovené zvěře, ať mrtvé či poraněné. Nejlepších výsledků mezi loveckými plemeny zde dosáhli labradoři. Lov vodní pernaté probíhá v náročných terénních i klimatických podmínkách. Aby retriever dokázal přinášet zvěř po celý den, musí pracovat co nejefektivněji s nejmenším možným výdejem energie. Bylo tedy nutno hledat nové metody jejich vedení a výcviku – výsledkem byl vznik handlingu. Kdo a kde přesně s handlingem začal, není zcela jasné. Pravděpodobně se jedná o úpravu způsobu práce ovčáckých psů a jeho uplatnění při vedení retrieverů. Ve Velké Británii jako první předvedl základy handlingu skotský hajný Dave Elliot.

Na fotu z roku 1935 labradoři na výstavě předvedení britským králem Jiřím V

Handling tedy znamená způsob navádění retrievera na aport. Jak vlastně vypadá handling v praxi? Vycvičeného psa vyšle vůdce povelem v přímém směru vpřed, přičemž pes tento směr drží, dokud není hvizdem zastaven. Při zastavení si sedne a otočí se na svého pána. V této pozici vyčká na další povely vůdce – může být vyslán dále dopředu, doleva, doprava či zpět k vůdci. Takto je vůdcem pes naváděn směrem k ulovenému kusu zvěře. Když pes dosáhne prostor, kde by měl zvěř dále již samostatně hledat, dostane povel k hledání. Předpokládá se, že by pes měl tento prostor prohledávat systémem zvětšující se spirály, a to z důvodu že zvěř, která byla pouze postřelena, nemusí zůstat v místě dopadu.Pokud retriever skutečně výborně ovládá handling a pracuje tak rychle jak se od něj očekává, je jeho výkon naprosto efektivní. Zvládnutý handling je právě to, co dokáží pouze retrieveři a co z nich dělá mistry v přinášení. Vůdce a pes musí tvořit sehranou dvojici. Vůdce řeší jak nejlépe zvládnout daný úkol, vůdce vidí daleko dál než pes, je schopen předvídat případné překážky nebo obtíže při přinášení zvěře, zvolit nejlepší možnou trasu k ulovené zvěři a psovi tak ušetřit spoustu energie oproti variantě, když by pes zvěř dohledával samostatně. Handling tak umožňuje retrieverům snadné překonávání překážek a rychlé nalezení i přinesení aportu při současném minimálním výdaji energie. Tyto úspory energie jim pak následně umožňují přinést za stejných podmínek více aportů než jiným plemenům

 Vrcholovou soutěží retrieverů v přinášení a handlingu je Field Trial Retrieverů (čte se Fíld Trajl). Field Trial Retrieverů není ve své podstatě lovecká zkouška, i když po jeho absolvování se pes stává lovecky upotřebitelným. Jedná se totiž o soutěž, většinou pořádanou v mezinárodním měřítku. Lovecké zkoušky totiž mají přesně předepsané disciplíny a proto se jejich obtížnost v průběhu času nemění. U soutěží, a Field Trialu obzvláště, platí, že každý aport je jiný a jeho obtížnost je poměnlivá. Rozhodčí se během trialu sami rozhodují pro jaké aporty a odkud budou psi posílat.  Hlavním cílem trialu je najít toho nejlepšího z nejlepších pro daný soutěžní den.

Field trialy jsou pořádány nejen pro retrievery, dále i pro slídiče a pro ohaře. Když je vypuštěn do honitby slídič, okamžitě začne slídit ve smyčkách, ohaři mají rovněž vrozený, pro ně typický, způsob hledání. Retrieveři nemají vrozený žádný charakteristický pohyb a právě tato absence typického vyhledávacího pohybu jim na rozdíl od slídičů a ohařů umožňuje relativně snadný výcvik handlingu.

Jak probíhá Mezinárodní Field Trial Retrieverů?

Field trials (neboli práce v poli) má charakter praktického lovu či honu. Pes přináší čerstvě slovenou zvěř, která se střílí v jeho přítomnosti. Probíhá buď formou leče ploužené (walk-up), kdy střelci a  vůdci se psi postupují v řadě a nebo leče představené (driven), kdy vůdci se psi stojí na určitém stanovišti. Retrieveři na trialu pracují po výstřelu a mají za úkol efektivně, tiše a účinně přinášet zvěř v měkké mordě a být, pokud je třeba, ochotni spolupracovat se svými vůdci.

Rozhodčí vysílá psi průběžně pro jednotlivé aporty a posuzuje jejich práci. Psi jsou během zkoušení vedeni volně- bez vodítka a obojku. Během soutěže se průběžně hodnotí schopnost a efektivita dohledávky zvěře, schopnost zapamatovat si místa dopadu (marking) a schopnost navádění psa vůdcem do požadovaného prostoru (handling). Rozhodčí nepoužívají bodovací systém, ale psi hodnotí písmeny A, A- A+ a nebo B, popřípadě EL (pokud byli eliminováni) a nebo MF (pokud došlo k těžké chybě)

Na rozdíl od loveckých zkoušek je u Field Trialu každý aport jiný. Na těchto zkouškách může být vítězi přiznán titul CACIT a druhému v pořadí titul res. CACIT. Rozhodčí mají ovšem i právo nezadat žádné ocenění, pokud dojdou k závěru, že výkony psů nebyly dostatečně dobré. Field trials mají pro chovatele mimořádný význam, jelikož se na této soutěži selektují psi se správným temperamentem a pracovními schopnostmi. Handling se považuje za nezbytný doplněk k těmto vlastnostem.

Retriever klub CZ pořádá pravidelně Mezinárodní Field Trial Retrieverů ve spolupráci s organizátorkou Veronikou Majerovou. Veronika přišla do kontaktu s prvními labradorskými retrievery, anglickými a welšskými špringršpaněly ve Velké Británii, když jí bylo 18 let. Byla fascinovaná jejich vyváženým temperamentem a náruživou prací. Během 4 letého pobytu ve Velké Británii se začala věnovat střelbě, lovu spárkaté zvěře a tréninku svých prvních retrieverů. Působila jako stálý člen ve skupině psovodů, kteří v průběhu lovecké sezóny pracovali na honech v několika lokalitách.

Za svého 15 letého pobytu v Nizozemí působila v Myslivecké Jednotě (KNJV), kde byla aktivním kynologickým členem. Pod KNJV pracovala nejdříve jako pomocník a následně jako trenér pro kraj Noord- Brabant, který připravuje retrievery a ohaře na lovecké zkoušky. Podílela se na organizaci loveckých zkoušek a working testů v regionu. Na těchto akcích vykonávala průběžně práci stevarda, pomocníka a střelce. V roce 2011 zorganizovala, společně se svým teamem, vrcholnou soutěž Nimrod, která se každým rokem pořádá v jiném kraji a během které se porovnává výkonnost nejúspěšnějších loveckých plemen v dané sezóně.

Zaznamenala úspěchy na loveckých zkouškách a working testech, kde se svými labradorskými retrievery dosáhla na nejvyšší příčky. Vyhrála v Polsku, České republice a Nizozemí. Pracovala v teamu psovodů na honech v Belgii, Nizozemí a Švédsku a nyní i v České republice a Maďarsku.

V roce 2015 dostala příležitost jako stevard na Mezinárodním Working Testu (IWT),  pořádaným Retriever klubem CZ v České republice. Poté následovaly další úlohy v pozici stevarda na Field trialech ve Francii, Maďarsku, České republice a Itálii. Za velkou a cennou zkušenost považuje i stevardování na dvoudenním šampionátu Field Trial ve Francii.

Od roku 2018 je členem Retriever Klubu CZ. Pod jeho záštitou organizuje Mezinárodní Field Trialy  (MFTR) a Working testy (WT). Vlastní zbrojní průkaz a lovecký lístek. Od roku 2015 se intenzivně věnuje tréninku retrieverů u nás a v zahraničí.

Retriever klub CZ by rád poděkoval Veronice Majerové za perfektní organizaci, Lence Liptákové za skvěle napsanou reportáž a samozřejmě organizaci Lesy České republiky, s. p., že umožnila dne 23. 11. 2019 uspořádat v překrásném prostředí zámecké honitby na Konopišti tak výjimečnou akci, jako je Mezinárodní Field Trial Retrieverů (MFTR). V tomto případě byl MFTR jedinečný i tím, že se poprvé v historii České republiky uskutečnil způsobem ploužená (Walk-up) za pomoci práce krátkosrstého německého ohaře a španělů. Úspěšnost střelců byla velmi vysoká. Nejen, že měli dobrou mušku, ale i díky způsobu práce španělů, kteří slídili a ohaře, který vystavoval, vypichovali bažanty maximálně do 40 m před střelci. Střelci si tento způsob práce velmi pochvalovali. Zároveň s perfektními pokyny od vedoucího střelců pana Bešťáka to ani už lépe dopadnout nemohlo. Excelentně trénovaní španělé se svými vůdci přijeli až z Nizozemí.

S elegancí sobě vlastní se role hlavní rozhodčí soutěže zhostila paní Ing. Eva Černá. Dámskou polovinu soudcovského sboru doplnila paní Radka Stegurová. Z Irska přijali pozvání pánové Bobby Robertson a Paul O’Brien. Dalo se tedy očekávat, že posuzování na akci bude velmi pečlivé a korektní. Očekávání se splnila. O tom vypovídají i konečné výsledky Trialu. Rozhodčí nepřehlédli žádnou chybičku. Celý soutěžní den probíhal formou Walk-upu. Udržovat po celou dobu soutěže jednu linii – koronu, která se skládala z 18 soutěžících, 4 rozhodčí, 2 stevardi, head stevard, dog stevard, 3 nosiči zvěře, 7 střelců nebylo v terénně rozmanité honitbě nijak jednoduché.  Nutno však podotknout, že soutěž byla komplexně velmi náročná.

„Tik tak, tik tak, … Atmosféra houstne. Ticho je až zarážející. Je slyšet pouze šustění suché trávy a občasné hvizdy na píšťalky od vůdců španělů, kteří svým psům oznamují změnu směru při slídění. Zatím nepadl jediný výstřel a tři retrieveři už svou aktivní účast na soutěži museli ukončit.

Po první leči se zdálo, že se na Konopišti žádný bažant nenacházel. Ovšem v druhé leči už to přišlo. Jakmile se vypíchl bažant, zazněl výstřel, slídiči se zastavili a zvěř nepřinášeli. V té chvíli přišel na řadu retriever, který zvěř přinesl. Nádherná podívaná. Tak jako na každé soutěži, tak na Field Trialu o to více hraje velkou roli kromě připravenosti i štěstí. Retrieveři během dohledávání a přinášení zhaslého nebo křídlovaného kusu občas v husté krytině zvedli další kusy, tudíž v okolí někdy zněla střelba i při práci retrievera. Retriever se tedy nesměl nechat zmást a musel pokračovat v dohledávce původně určeného kusu. Do cíle soutěže úspěšně došli pouze dva psi, a to s výsledkem excellent.

První místo a titul CACIT, CACT získala vůdkyně Karolina Dabrowska z Polska se svým psem Gin Forest and River, která se slzami v očích při vyhlašování výsledků zmínila, že se jedná o její první Trial v životě. Ovšem souboj o první místo byl velmi těsný. Rozhodovaly jen detaily. Na druhém místě a s tilulem res. CACIT, res. CACT skončil Peter Egger z Rakouska se svým psem Kornay Hunting Yankee. Peter se jen stěží dokázal ubránit dojetí.

Jak ranní přejímka, tak odpolední administrativa a vyhlášení výsledků soutěže proběhlo v útulném salonku hotelu Benica. Vše proběhlo svižně a bez komplikací. Na první pohled bylo zřejmé, že organizátorka akce, neustále příjemně naladěná a usměvavá paní Veronika Majerová má vše pod kontrolou a vše předem perfektně připraveno.

Autoři: Retriever klub CZ, Veronika Majerová, Lenka Liptáková

Foto: Veronika Majerová